Za Jislovu jeskyni je označováno středně velké abri nacházející se vysoko ve skalní stěně nad Zeleným dolem. Byly zde prozkoumány dva výrazné horizonty z období pravěku. Ten svrchní patřil mladší době bronzové: nalezeno zde bylo velké množství fragmentů keramických nádob, dvě ohniště a podlahová vrstva vystlaná suchým listím. Spodní horizont obsahoval početnou kolekci štípaných kamenných nástrojů ze středního paleolitu, které kulturně náležejí mousteriénu. V této jeskyni však neandrtálci nesídlili, ale pozůstatky po jejich sídlení sem byly přemístěny sekundárními geologickými ději – propadly skalním komínem z povrchu.

Lokalitu objevil a za druhé světové války prozkoumal tehdy ještě amatérský zájemce o archeologii Lumír Jisl (proto také lokalita nese jeho jméno). L. Jisl spolu s Františkem Proškem se v poválečných letech, nyní již studenti semináře archeologie u prof. J. Filipa na Univerzitě Karlově, zapsali do dějin speleoarcheologie skalní oblasti Českého ráje. V jednom lednovém týdnu roku 1947 byli vysláni svým školitelem na cílený průzkum českorájských skalních dutin. Jan Filip tehdy dokončoval velkou knihu o archeologii Českého ráje (Dějinné počátky Českého ráje, Praha 1947) a potřeboval ověřit některé své hypotézy. Paradoxem je, že tato víceméně epizodní záležitost přinesla nejvíce informací o jeskyních v Českém ráji a zároveň se stala na dlouhou dobu výzkumem posledním. Od roku 2005 je zde již prováděn systematický bioarcheologický výzkum skalních dutin.

Za bezesporu zajímavé můžeme označit objevené nástroje z kozákovského jaspisu, které svědčí o tom, že byl našimi předky využíván již ve středním paleolitu. O poznání starší je jaspisový pěstní klín, který byl nalezen v Českém Dubu v roce 2003. Byl vyroben z jaspisu pocházejícího z výchozů na Ještědu a jeho stáří je odhadováno nejméně na 300 000 let. Vedle toho, že jde o nejstarší výrobek předchůdců rodu homo sapiens na území dnešního Libereckého kraje, je to zároveň nejstarší nástroj, který používal levák!