Významnými a vzácně dochovanými památkami regionu je místní lidová architektura. Tradiční lidová architektura v oblasti Českého ráje a středního Pojizeří, jmenovitě tzv. turnovský typ domu, tvoří výjimečnou, výtvarně zajímavou a historicky cennou skupinu v rámci rozsáhlé severovýchodočeské oblasti lidového stavitelství. Sledované území je oblastí, kam nikdy ve větším rozsahu nepronikla německá středověká kolonizace. Na severu je ohraničuje oblast Lužických hor, na severovýchodě předhůří Krkonoš, na západě oblast Podještědí a na jihu oblast Polabí. Tomuto vymezení odpovídá i dřívější hranice národnostní. Oblast se stala křižovatkou regionálních typů severočeského lidového domu, které nejsou vždy konstrukčně jednotné. Nejvýraznější formu přestavuje patrový pojizerský dům. Během 18. a 19. století se rozšířil v zemědělsky prosperujících rovinách Železnobrodska (Železný Brod), Maloskalska (Malá Skála), Turnovska (Modřišice, Příšovice), ale například i na Sobotecku (Přepeře u Sobotky, Spařence, Sobotka) a v povodí Mrliny (Markvartice). Přízemní dům je spojen s oblastí Jičínska, Lomnicka, Semilska a Novopacka. V oblasti středního Pojizeří a Českého ráje si skromnější přízemní domy stavěli obyvatelé zemědělsky méně výhodných poloh – domkáři a chalupníci, tedy nižší sociální vrstva místní vesnické pospolitosti. Již v 17. století dospěl v oblasti Českého ráje vývoj roubeného domu k patrovému uspořádání. Nejstarší patrové statky mívaly jednoduchou dispozici: světnici, síň a komoru (popřípadě dvě) v přízemí. Zadní část klenuté síně v obytném domě sloužila jako černá kuchyně a zároveň se zde nacházelo ústí do pece a do kamen stojících v rohu světnice. Chlévy byly zpočátku situovány volně mimo obytný trakt, později byly přistavovány k domu. Většina do současnosti dochovaných patrových objektů v Pojizeří má obytný trakt propojen s chlévy o několika místnostech připojenými přímo za síní a přístupnými ze zápraží. V menších vesnicích se stavěly patrové statky bez připojených chlévů s trojdílnou dispozicí světnice – síň – komora. Patro, do kterého se vstupovalo po žebříkovém schodišti ze síně, bylo členěno podobně jako přízemí. Nad světnicí vznikla stejně velká místnost sloužící jako sýpka, původně osvětlená jen průduchy. Později se změnila ve velkou komoru, osvětlenou dvěma okny ve štítové stěně. Využívala se zpravidla jako výměnek, v bohatších usedlostech jako ložnice hospodáře. Do této komory se vcházelo nejčastěji z patrové síně nebo z otevřené kryté pavlače táhnoucí se po celé délce patra z nádvorní strany. Pavlač umožňovala vstup do komor v patře ležících za sebou. Patrová úprava roubeného podstřeší se navenek projevila zvýšením štítu a podstávkou (řadou jednoduše tesaných nebo složitě vyřezávaných sloupků spojených půlkruhovými oblouky obepínajících ze dvou či tří stran dům a nesoucích roubené patro). U domů přízemní konstrukce nese podstávka konstrukci střechy nebo roubeného věnce polopatra. Stavební celky doplňují štíty domů, vyplněné bohatě skládanými lomenicemi, jejichž členění kopíruje konstrukci krovu. Vrchol štítu byl zakončen předstupující valbičkou nebo kabřincem s bedněnou záklopou. Patrové budovy bohatých zemědělců tvořily pravidelné dvorce. Obytné domy si zachovávaly štítovou orientaci k veřejnému prostoru. Směrem k zahradám na ně navazovaly volně stojící stodoly, směrem ke komunikaci byly opatřeny vysokým plotem. Tento typ domu se poměrně četně zachoval např. v Modřišicích, Kacanovech, Malé Skále, Sobotce, Vesci u Sobotky a na mnoha dalších místech regionu.
