Výjimečné postavení mezi pokrývkami ženské hlavy zaujímaly dracounem, zlatými, popřípadě stříbrnými nitěmi vyšívané čepce, tzv. „zlatohlavy“, tvrdé čepce označované jako „čepce české“. Hotovily je krejčové, které se na jejich výrobu specializovaly. Největší obliby nabyly v 18. století. Čepce vycházely z městských předloh a historické paralely k nim nalézáme v portrétech měšťanek z 18. století. Čepce byly ušity z delšího pruhu látky – brokátu nebo sametu, vzadu se vsazeným dýnkem, ve spodní části se záhyby. Lícní strana čepce byla pošita zlatými nebo stříbrnými krajkami. Některé čepce byly cele pokryty zlatou nebo stříbrnou výšivkou, zpravidla reliéfní, doplněnou kameny. (pozn. 8) Přední okraj čepce lemovala jemně vrapovaná krajka nebo krajka upevněná na drátěné kostře. Výšivka čepců byla tvořena přes lepenkové šablonky zlatými nebo stříbrnými nitěmi spodním stehem, na dýnku plastická, doplněná penízky, flitry, kameny a zlatým dracounem. Ornament tvoří nejčastěji motiv trojklanné větvičky, doplněný stylizovanými květy, například růžičkami. U nejstarších typů bývá půda čepce vyšívaná buď síťovitě, nebo je vyplněná drobnými větvičkami, lemovanými mušličkovým vzorem. Na některých čepcích bývá vyšito pouze dýnko a přední pruh pokrývá pouze zlatá nebo stříbrná paličkovaná krajka. Šev spojující přední pruh čepce s dýnkem, reliéfně vystupuje silným podložením, nebo je k němu pouze našita paličkovaná krajka téže barvy. Výzdoba čepců se v průběhu jejich vývoje příliš neměnila. Čepce tohoto typu byly součástí oblečení ke slavnostním příležitostem provdaných žen majetnější skupiny vesnického obyvatelstva.